• Mamila.sk
• Pro matky
• KOJENÍ A ...
• Kontakt kůže na kůži po porodu - studie

Kontakt kůže na kůži po porodu - studie

Navzdory tomu, že během evoluce lidstva záviselo přežití miminka na těsném a prakticky neustálém kontaktu kůže na kůži s matkou, v rozvinutých zemích se stalo běžnou praxí oddělení dítěte od matky po porodu. I proto z nejnovějšího přehledu studií o vlivu kontaktu kůže na kůži vyplývá, že ve studiích se umístění do kontaktu kůže na kůži používá jako experimentální zásah, ne jako normální fyziologický stav. Ironické je, že v jakékoli studii s jinými savci se za experimentální zásah považuje oddělení mláděte od matky. Přehled 34 randomizovaných studií zahrnul více než 2000 žen s těmito výsledky:

Matka představuje pro dítě to správné prostředí, správný „habitat“. Společný kontakt kůže na kůži navozuje pro matku i dítě chování, které vede k úspěšnému kojení a přežití dítěte. Takový kontakt má nastat okamžitě po narození a pokračovat nepřerušeně dále. Oddělení dítěte od matky okamžitě navozuje reakci představující protest a později zoufalství. Miminko oddělené od matky pláče průměrně 10x více než dítě v kontaktu kůže na kůži s matkou. Pláč těchto dětí se podobá křiku mláďat laboratorních potkanů, kteří vědci sledovali. Mláďata, která byla po porodu oddělená od matek, měla z celého vrhu potkaních mláďat v největší míře negativně ovlivněné zdraví a inteligenci po zbytek života.

Těsně po porodu nastává citlivé období, kdy se žena a dítě učí vzájemné synchronní a reciproční interakci, a to nastane jen v případě, že jsou společně v kontaktu kůže na kůži. Miminka, která tráví čas po porodu v nepřerušovaném kontaktu kůže na kůži, a která se připlazí a přisají k prsu, se pravděpodobně budou kojit úspěšněji. Úspěšné kojení zvyšuje tvorbu mléka a pomáhá miminku dostatečně přibírat. Když miminka, která se kojila s problémy, dostala šanci po 48 hodinách po porodu strávit v kontaktu kůže na kůži tři následující kojení, 81 % z těchto miminek odcházelo z nemocnice výlučně kojených.

Navíc studie ukázaly, že kontakt kůže na kůži pomáhá udržovat tělesnou teplotu miminka lépe než vyhřívané lůžko. Dotek, teplo a vůně jsou silné stimuly, které pomáhají v těle ženy vylučovat hormon oxytocin. Ten zvyšuje tělesnou teplotu prsů a hrudníku ženy, aby tak mohla ohřívat miminko.

Čím déle má žena miminko v kontaktu kůže na kůži, tím méně se jí vylučuje stresový hormon kortizol. Oxytocin zvyšuje pohodu ženy a její reagování na dítě, navázání ženy na dítě. Oxytocin zlepšuje rodičovské schopnosti. Žena se cítí schopnější se o dítě postarat a tento pocit je mimořádně důležitý pro kojení. Ženy, které pociťují méně sebedůvěry v oblasti kojení, mají 3x vyšší riziko předčasného odstavení.

Ženy v kontaktu kůže na kůži porodí placentu dříve než ženy bez takového kontaktu. Pohyb nožiček a tlak miminka na břicho ženy způsobuje kontrakce dělohy, odlučování placenty, a to zároveň snižuje krevní ztráty po porodu.

Kontakt kůže na kůži okamžitě po porodu zvyšuje počty kojených dětí. Takový jednoduchý zásah dokáže výrazně podpořit kojení v rozvinutých zemích.

Metaanalýza množství studií dostupných na toto téma ukázala, že miminka v kontaktu kůže na kůži:

1. Byla stabilnější – z hlediska srdečního tepu, dýchání a zásobení krve kyslíkem (tzv. SCRIP skóre).

2. Měla vyšší hladiny krevního cukru.

3. Měla stabilnější tělesnou teplotu a byla lépe zahřátá.

4. Plakala výrazně méně.

Ženy, které měly možnost kontaktu kůže na kůži po císařském řezu, hodnotily rekonvalescenci po operaci jako méně bolestivou, a navíc měly častěji ochotu pokračovat v kontaktu kůže na kůži i po převezení na oddělení šestinedělí. Tyto ženy navíc častěji kojily svoje děti i v dalších měsících po porodu. 

Závěry studie:

Kontakt kůže na kůži po porodu pomáhá snížit míru pláče miminka a zvýšit šance na úspěšné kojení. Když ženy zažily kontakt kůže na kůži, více jich kojilo ještě v prvním až čtvrtém měsíci života miminka a měly tendenci kojit dlouhodobě. Nebyly zjištěné žádné nežádoucí účinky anebo rizika, která by se spojovala s kontaktem kůži na kůži po narození miminka..

Ref.: http://www.ncbi.nlm.nih.gov/pmc/articles/PMC3979156/