Poděkování

Dobrý den. Chtěla bych vám poděkovat za vaši odpověď, která mě naplnila pokojem.a dala vnitřní jistotu. Doktorům a sestrám v nemocnici vděčím 2x za záchranu mé dcery, je mi jen líto, že co se týče kojení a psychiky dítěte jsem slyšela velice rozdílné názory. Když jsme loni přišly s Kristýnkou na kojenecké oddělení po 9 týdnech na JIP , žádala jsem doktorku, jestli by mi neposlala někoho, kdo by mi pomohl s kojením. Předtím jsem mléko jen odstříkávala. Přišla sestra, která mně vysvětlila, ať počkám, až bude dítě větší, že to dvoukilové dítě nezvládne a potřebujeme do něj lahví dostat předepsanou dávku . Tak jsem to potají zkoušela. Po dvou dnech se mi to povedlo , dítě se přisálo a vypilo 50 ml. Bylo mi tedy dovoleno to zkoušet, ale opatrně, abych dítě neunavila a vypilo pak svojí dávku. Občas se to povedlo, ale většinou ne. Kristýnka byla zvyklá na dudlík a neuměla se přisát, ale nikdo mi s tím nechtěl pomoci.. Proto jsem byla vděčná za radu laktační poradkyně,že je dobré dítě v polospánku nechat na holém těle, aby si samo našlo bradavku a intuitivně začalo sát. Byla jsem šťastná, že se to holčičce povedlo. Sestra na to ale reagovala velice nepříjemně, bylo to totiž 11 hodin a krmit se mělo v 10 hod. Vyčetla mi, že dítě bude rozmazlené, když bude spát u prsu. Bála jsem se, jak celý systém odstříkávání a krmení zvládnem doma. Nebylo třeba. První dávku odstříkaného mléka jsem v nervozitě převařila a tak jsme zkusily kojení. Povedlo se jednou, dvakrát, třikrát. Pro mě to byl zázrak, že jsme nemocniční lahvičky nepoužili ani jednou. Teď po roce jsme se znovu vraceli do nemocnice, jak jsem vám psala, kvůli zdravotním problémům, které , jak se nakonec na to přišlo, byly kvůli zapíchnutému připíňáku v jícnu. Čekala jsem na kojeneckém oddělení pochvalu, že kojím, ale dozvěděla jsem se, že už bych neměla tak moc, má to být jen "bombonek" před spaním. Protože byla velká vedra, báli se , aby dítě nebylo dehydrované. Proto jsem do Kristýnky měla dostat co nejvíce vody stříkačkou. Já jsem zase potají kojila, protože jsem věděla, že nejvíce tekutin dostane ode mne z mléka. Už na JIP oddělení mě doktor nabádal, že můžu kojit jen 20 minut a pak jsem musela odejít a nechat dítě samostatně usínat, aby se učilo nezávislosti na matce. Na kojeneckém oddělení jsem potom podepisovala reverz, že chci mít dítě v posteli. Sestra mě upozornila, že to je velice nebezpečné, dítě může spadnout, nebo umřít. Kristýnka doma odmítala lžičku, proto jsem jí nechávala jíst rukama (věděla jsem, že má blok z nemocnice, jak měla v puse různé hadičky, teď už se to naučila. ) Byl z toho obrovský problém. Jedna sestřička třetí den po operaci ji to chtěla naučit. Poslala mě za dveře, dítěti pustila televizi , posadila ho a připoutala ruce k postýlce... Všechno jsme zvládly, protože jsem měla velikou naději, že to půjde, díky vašim stránkám. Píšu vám náš příběh pro ujištění, jak je důležitá vaše činnost a ještě jednou moc děkuji.Přeji krásné léto