Maminka mi vše důležité o kojení pověděla vlastním příkladem

Lilia Khousnoutdinová se již 15 let věnuje ochraně lidských práv, ženských otázek obzvlášť v oblasti reprodukce, a snaží se spojovat ženy v rámci budování myšlenky sesterství, což považuje za zásadní koncept. K tomu přidává i úctu k plodnosti – plodnosti páru i Země. Těmito tématy se zabývá i její nadační fond Propolis. Je mámou tří dětí. Je přesvědčena, že „kdybychom dokázali lásku, plodnost, úctu, sesterství, ale i obecně uctivé funkční komunitní vztahy umístit na vrchol našeho pomyslného hodnotového žebříčku, a na něm pak zakládat své spirituální paradigma, dokázali bychom mnohem snáze tvořit udržitelný a dlouhodobě funkční svět.“

Jak vnímáte kojení?

Vnímám ho jako nádhernou příležitost, jak vyživit své dítě nejen fyzicky a emočně, ale i pocitem bezpečí na celý život, a také jak tvořit vztah mezi matkou a dítětem. Jsou to chvíle ohromné něhy a lásky, které lze jen těžko popsat slovy.

Kojení bylo klíčové i v partnerství s mým prvním mužem, kdy mě, když jsem kojila naše dítě, držel v náručí a hladil mi vlasy, což pro nás bylo nesmírně stmelující, dojemné a důležité.

Co jste o kojení věděla před prvním porodem?

Pocházím z pěti dětí, takže tou dobou už jsem mamku viděla kojit tři mé bratry. Kojení jsem tedy vnímala jako důležité, přirozené, vlastně svým způsobem naprosto samozřejmé. Přiznám se, že víc jsem neměla potřebu zjišťovat.

Byla jste vy kojená? Mluvily jste o kojení s vaší mámou?

Ano, myslím, že snad do roka a půl. S maminkou jsme se o kojení nikdy nebavily, a to ani teď. Ale mám pocit, že vše důležité mi pověděla svým vlastním příkladem.

Byla jste už během těhotenství rozhodnutá kojit, a pokud ano, jak jste se na kojení připravovala?

Nevnímala jsem to jako rozhodnutí, přišlo mi to samozřejmé. Zároveň jsem se nijak nepřipravovala a prostě jsem byla přesvědčená, že jde o proces zcela instinktivní, důvěřovala jsem tedy svým instinktům.

Jak vypadaly vaše první zkušenosti s kojením?

Velmi hezky. Potom, co se malý přisál, bylo kojení pro nás vždycky aické. Krmila jsem ho podle jeho potřeb kdykoli, ve dne i v noci, a vždycky jsem vnímala, že je to velmi komfortní způsob, jak s miminkem fungovat. Zároveň jsem si uvědomovala, jak složitá musí být logistika s lahvičkou, takže jsem vnitřně děkovala za to, že to můžu mít takto jednoduché.

Co by podle vás měly matky o kojení vědět?

Nemyslím si, že jsou důležité nějaké mentální informace. Podle mě spíš matky ocení podporu, například ve chvílích, kdy potřebují kojit mimo domov, třeba i v nekonvenčních situacích. To také znamená, že v restauraci by kojící ženě měli aicky nabídnout vodu nebo čaj s mlékem. Mělo by tedy být standardem, že pokud vidíme, že kojící matka něco potřebuje, tak ji podpoříme. A pokud vidíme, že nepotřebuje vůbec nic, tak ji naopak zbytečně nezatěžujeme svou pozorností. Zkrátka by bylo dobré, aby se z kojení stala norma a aby kojící žena nikoho nijak zvlášť nezajímala ani nepohoršovala.

Měla jste zkušenost s laktační poradkyní?

U prvních dvou dětí jsem s kojením neměla žádnou potíž ani žádnou potřebu jej jakkoli a s kýmkoli probírat. U třetího dítěte jsem kojení řešila víc, ale celé to bylo složitější a ne úplně na laktační poradkyni.

Jak podle vás ovlivňuje kojení váš vztah s dítětem?

Řekla bych, že velmi. Třetího syna jsem kojila mnohem kratší dobu než první dvě děti. Je mi to moc líto a cítím, že na náš vztah to dopad má, respektive se musím hodně snažit, abych to v sobě nějak dorovnávala. Rozhodně považuji kojení, alespoň po dobu jednoho roku až roku a půl, za velmi důležité, a jak říkám, nejen z pohledu fyzické výživy, ale i z pohledu emočního i vztahového.

Podporovalo vás v kojení vaše okolí?

Okolí jsem se neptala, ani mě to nezajímalo. Naopak jsem se docela těšila, že jestli někdy někdo přijde a bude mít nevhodné „kecy“, dám mu, coby dula, dlouhatánskou přednášku o tom, proč je jeho chování zcela mimo. Pro mě bylo klíčové, že mě naprosto přirozeně a bez jakéhokoli dramatu podporoval partner. Nebo podporoval je možná zvláštní slovo, vlastně moc nechápu, jak by kojení mohl v tomto smyslu někdo podporovat nebo nepodporovat, vždyť je to jasná věc.

Jak vypadalo vaše kojení po šestém měsíci?

První dvě děti jsem po šestém měsíci kojila velmi intenzivně, byť jsem je přikrmovala různými pyré ze zeleniny a podobně. U nejmladšího syna to bohužel bylo trochu jinak.

Proč myslíte, že matky kojení vzdávají? Co by ženy potřebovaly, aby mohly kojit?

Myslím, že vzdávají kojení hlavně kvůli tomu, že nemají podmínky a podporu. Buď se třeba vracejí do zaměstnání, kde je odstříkávání zesměšňováno, znemožněno nebo je logisticky příliš náročné, nebo jsou pod nátlakem své rodiny, že tak „velké“ dítě už by kojit neměly. Může to být ale i z důvodu stresu či partnerských nesouladů. Ostatně bohužel mnoho partnerství zažívá krizi právě v prenatálním období, což je samozřejmě velmi nešťastné, protože to může mít dopad jak na průběh těhotenství, tak i na porod a na naši schopnost a ochotu kojit. V neposlední řadě jsou to samozřejmě ženy, které z nějakého důvodu potřebují, aby někdo delší dobu pečoval o jejich dítě. Nejčastěji to bývá kvůli práci, nicméně jsou i jiné důvody. Určitě existují i matky, které mají fyzické potíže s kojením, protože je například hodně a dlouhodobě bolí. Pokud by každá z nás měla dostatečnou podporu a podmínky, což také mimo jiné znamená úctu, soukromí a čas, který na kojení potřebuje, dostatek kontaktu kůže na kůži s miminkem hned po narození, tak jsem přesvědčená o tom, že kojit by mohla většina z nás.

V čem byste chtěla s kojením pomoci?

Myslím si, že u nás je nedůležitější ta celospolečenská rovina, která, bohužel, stále není nijak dokonalá. Líbila by se mi například obrovská billboardová kampaň s kojícími ženami. Ráda bych viděla kojení i v reklamách, ve filmech a videoklipech. Zkrátka, aby se z jaksi excentrické až exhibicionistické záležitosti, potažmo z něčeho, co provozují jen biomatky a lesany, stal naprosto běžný společenský standard. Potom bychom možná najednou jako „zázrakem“ viděli i rostoucí úspěšnost kojení.

Ostatně víme, že když je v reklamách často zobrazováno krmení z lahví, zvedá se i využití umělého mléka. Podle stejné logiky jsem tedy přesvědčená, že kdyby všude kolem nás byly kojící ženy, mohlo by to mít shodný opačný efekt.

Děkujeme za rozhovor!

Mária Modrovich